Fotbalový nadšenec, hráč, trenér a funkcionář František Pavlovský.
Počátky organizované kopané v Chanovicích jsou spjaty především s místním dřevozpracujícím podnikem a s jeho tehdejším vedením, bratry Františkem a Stanislavem Pavlovskými, dalšími zaměstnanci podniku a fotbalovými nadšenci z obce. Hlavní hybnou silou oddílu byl František Pavlovský. Pan Pavlovský je chanovický rodák, který se narodil 27. 11. 1922 „na fořtovně“. Celý svůj život zasvětil Chanovicím, místnímu podniku (který založil jeho otec Jan) a kopané. Kopanou začal hrát závodně za Sušici, která tehdy hrála v tehdejším Československu druhou nejvyšší republikovou soutěž. Na zkušenou si odskočil nakrátko do ligové Viktorie Plzeň. Po třicítce přestoupil do Blatné a později do Svéradic. Ve Svéradicích i poprvé vedl mužstvo jako trenér. Se svéradickými nadšenci vedenými především Josefem Smitkou dokázali postoupit do národní fotbalové ligy a přinášet fotbalovou radost všem fandům z okolí pěknou kopanou. V sedmdesátých létech působil v Horažďovicích, kde s výbornou partou hráčů kamarádů postoupili do 1.A třídy. Ač často říkal „doma nejsi prorokem“, souběžně pracoval i v klubu v Chanovicích, nejprve především s mládeží. Chanovický klub začínal s žákovským týmem. Byl opět jedním z tvůrců postupu až do krajského přeboru tehdejšího Západočeského kraje. Sportovce podporoval i v jejich soukromém životě a to nejen fotbalisty.
Ve všem jeho konání ho podporovala manželka Alena. Společně vychovali tři syny Františka, Stanislava a Bronislava.
Výstavba bytů v Chanovicích, rozvoj podniku, udržení základní školy, výstavba mateřské školy, rozvoj technické infrastruktury, nové provozovny služeb a obchodu, činnost ve vedení obce, to vše stihl. Ale i denní řešení problémů s občany a kamarády, posezení a popovídání se zaměstnanci a takřka denní řešení fotbalových potřeb. Když přišla smutná chvíle životního konce 16. 11. 1991, zanechal za sebou velký kus práce. Tehdy na něj vzpomínali tisíce fotbalových přátel v celé republice.
Text: Petr Klásek