TJ PFEIFER CHANOVICE
Chanovice a fotbal
Chanovice a fotbal, fotbal a Chanovice.
Fotbal se v Chanovicích hrál již ve dvacátých letech minulého století. Pamětníci vzpomínají na fotbalové mače na hřišti u rybníka Kozedře, na první opravdové dresy a na první míč se šněrováním. Jednalo se však o přátelská utkání s okolními vesnicemi, která se konala při různých příležitostech, především poutí. První modrobílé proužkované dresy zakoupila první mecenáška Božena Klečková na popud svého otce Františka. Fotbalová utkání byla v druhé polovině 20. století spojena se školními sportovními akcemi a s utkáními mužů, která byla organizována při místní tesárně.
Největší fotbaloví nadšenci, pod vedením bratrů Stanislava a Františka Pavlovských, založili sportovní klub TJ Pozemní stavby Chanovice v roce 1974. Klub přihlásil do okresní soutěže družstvo žáků. Začalo trénovat dvacet pět kluků pod vedením trenéra a učitele zdejší školy Václava Kocíka. První historické utkání bylo přátelské a odehrálo se na hřišti v Pačejově.
Fotbalisté v začátcích hráli na hřišti, které se nacházelo na místě dnešního, ale bylo menší, zarůstalo rákosím a chyběly kabiny. Na první mistrovský zápas však byly nové kabiny postavené, dřevěné montované. Dnes již zbourané. Do dalšího soutěžního ročníku byl přihlášen i dorost, když okruh hráčů se rozšířil především směrem na Kasejovice.
V první polovině osmdesátých let se začalo vylepšovat a rozšiřovat hřiště, začala stavba nových kabin, tak jak je známe dnes a upraveno bylo okolí. V roce 1984 bylo do soutěže prvně přihlášeno družstvo mužů. Po dvou letech se podařil postup do okresního přeboru. Pak pod vedením trenéra Miroslava Augustina se podařily postupy až do krajského přeboru. Ten se v Chanovicích hrál mnoho sezón v kuse. V mužstvu se objevilo několik vynikajících hráčů ligové Plzně Fr. Plass, K. Süss, A. Dvořák, E. Kubata a další. Ale možnost dostávali i odchovanci klubu a hráči z okolí. Největším úspěchem chanovického klubu bylo v sezóně 2003/2004 vítězství v krajském přeboru a postup do divize. Otcem postupu byl tehdejší a dlouholetý předseda klubu Stanislav Pavlovský. Mužstvo trénoval Miroslav Rambousek.V divizi klub hrál jednu sezónu.
Bylo založeno druhé mužstvo mužů. Především pro sportovní vyžití a setkávání místních fotbalistů. Největším úspěchem Béčka byl postup do okresního přeboru.
Na počátku devadesátých let přibylo další mužstvo – minižáci, dodnes velkou radostí fanoušků a povzbuzujících maminek. A hlavně základem pro další život klubu.
Za více než čtyřicet roků bylo s chanovickým fotbalem spoustu práce, nervů i hádek. Ale vše vždy převýšila chuť sportovat, kamarádsky se setkávat, pracovat s naší mládeží, vítězit, no prostě - vše vždy převýšil zájem o fotbal. Proto fotbal v Chanovicích přežil krize, žije a dělá radost. A jistě dělat bude, neboť se začíná od nejmenších a srdcem. Fotbal láká další generace a patří k Chanovicím.
Text: Petr Klásek
Fotbalový nadšenec, hráč, trenér a funkcionář František Pavlovský.
Počátky organizované kopané v Chanovicích jsou spjaty především s místním dřevozpracujícím podnikem a s jeho tehdejším vedením, bratry Františkem a Stanislavem Pavlovskými, dalšími zaměstnanci podniku a fotbalovými nadšenci z obce. Hlavní hybnou silou oddílu byl František Pavlovský. Pan Pavlovský je chanovický rodák, který se narodil 27. 11. 1922 „na fořtovně“. Celý svůj život zasvětil Chanovicím, místnímu podniku (který založil jeho otec Jan) a kopané. Kopanou začal hrát závodně za Sušici, která tehdy hrála v tehdejším Československu druhou nejvyšší republikovou soutěž. Na zkušenou si odskočil nakrátko do ligové Viktorie Plzeň. Po třicítce přestoupil do Blatné a později do Svéradic. Ve Svéradicích i poprvé vedl mužstvo jako trenér. Se svéradickými nadšenci vedenými především Josefem Smitkou dokázali postoupit do národní fotbalové ligy a přinášet fotbalovou radost všem fandům z okolí pěknou kopanou. V sedmdesátých létech působil v Horažďovicích, kde s výbornou partou hráčů kamarádů postoupili do 1.A třídy. Ač často říkal „doma nejsi prorokem“, souběžně pracoval i v klubu v Chanovicích, nejprve především s mládeží. Chanovický klub začínal s žákovským týmem. Byl opět jedním z tvůrců postupu až do krajského přeboru tehdejšího Západočeského kraje. Sportovce podporoval i v jejich soukromém životě a to nejen fotbalisty.
Ve všem jeho konání ho podporovala manželka Alena. Společně vychovali tři syny Františka, Stanislava a Bronislava.
Výstavba bytů v Chanovicích, rozvoj podniku, udržení základní školy, výstavba mateřské školy, rozvoj technické infrastruktury, nové provozovny služeb a obchodu, činnost ve vedení obce, to vše stihl. Ale i denní řešení problémů s občany a kamarády, posezení a popovídání se zaměstnanci a takřka denní řešení fotbalových potřeb. Když přišla smutná chvíle životního konce 16. 11. 1991, zanechal za sebou velký kus práce. Tehdy na něj vzpomínali tisíce fotbalových přátel v celé republice.
Text: Petr Klásek